Dnes se budeme věnovat cenotvorbě zboží v prodejně, gastro provozu a mycích linkách.

Je obecně známé, že ceny na čerpacích stanicích jsou vyšší než v marketech – náklady na non stop provoz, ale i rychlost nákupu a možnost parkování přímo před prodejnou opravňuje k vyšším cenám a zákazník je akceptuje.

Nakupující je schopen si zapamatovat okolo 20 cen nejběžněji prodávaných produktů jako např. nealko nápoje, sušenky, bagety a pivo. U těchto produktů si musíme dávat pozor při určení ceny tak, aby kupujícího neodradily svojí výší. Podle těchto cen si totiž pak zákazník dělá obrázek o tom, jak drahé je ostatní zboží na prodejně.

Jak si tedy počínat při určování cen zboží? V zásadě platí jedno základní pravidlo: u zboží, jehož prodejní cena je vyšší než 30 Kč používat takzvané pětkové a devítkové ceny, tj. ceny končící na 5 a 9. U skupin zboží, jako jsou např. hračky, autopotřeby, autokosmetika, bonboniéry, drogistické zboží, ale i alkoholické nápoje, zákazník neví, kolik by měla stát jednotlivá položka. A proto si můžeme u těchto skupin zboží dovolit vyšší přirážky. Chybou je, když si provozovatel usnadňuje práci tím, že má při naskladňování a naceňování zboží pevně nastavenou přirážku k nákupní ceně u jednotlivých skupin zboží. To pak vede k takovým nesmyslům, jako je třeba cena za plyšového medvídka 201 Kč. Proč? Vždyť zákazník neví, kolik má medvídek ve skutečnosti stát. Jestliže bude stát medvídek 209 Kč, tak se také prodá a provozovatel více vydělá. Je nutné, aby si provozovatel s cenami takzvaně „pohrál“ tak, aby realizoval co nejvyšší zisk a přitom zákazníka cenou neodradil.

Druhou kategorií je cenotvorba v gastru. Doporučuji, aby si provozovatel vytipoval relevantní konkurenci (nemusí to být pouze čerpací stanice) a hlídal ceny a skladbu jejich produktů. Skladba produktů u konkurence může provozovatele gastra přivést na myšlenku, jak se odlišit. Zároveň však u nejběžněji prodávaných produktů musí být i cenově srovnatelný s konkurencí. I zde platí při tvorbě cen pětkové a devítkové pravidlo.

Ceny v mycích linkách jsou dnes na trhu velmi odlišné. A to díky rozdílnému přístupu provozovatelů k filozofii mytí. Někde používají mycí linky jako marketingový nástroj pro přilákání zákazníků a ceny jednotlivých mycích programů jsou na úrovni či dokonce pod úrovní nákladů. To však často vede k tomu, že i kvalita mytí je nižší. Ceny jednotlivých mycích programů by měly vycházet z nákladů (vodné, stočné, el. energie, chemie do mycí linky a čističky odpadních vod, náklady na údržbu zařízení i budovy). Důležité je, aby mycí linka, stěny i podlaha budovy byla vždy čistší než vozidlo, které do mycí linky vjíždí. Pokud je na mycí lince přítomna i obsluha, která provádí ruční předmytí a po umytí vozidla i ruční dosušení, zákazník to vždy ocení. Jestliže jsou splněny uvedené předpoklady, můžeme za jednotlivé mycí programy požadovat i vyšší ceny. Není výjimkou, že nejlepší mycí programy stojí i více než 250 Kč a zákazník je ochoten za kvalitní službu zaplatit. Zde taktéž platí základní pravidlo pětkových a devítkových cen.