Co je to franchising?

Franchising je odbytový systém, jehož prostřednictvím se uvádějí na trh výrobky, služby nebo technologie. Opírá se o úzkou a nepřetržitou spolupráci právně a finančně samostatných a nezávislých podniků franchisora a jeho franchisee. Franchisor zaručuje svým franchisees právo a zároveň jim ukládá povinnost, provozovat obchodní činnost v souladu s jeho koncepcí.

Toto právo franchisees opravňuje a zavazuje užívat za přímou nebo nepřímou úplatu jméno franchisorovy firmy (ochrannou známku, servisní známku, jiná práva z průmyslového a duševního vlastnictví, jakož i know-how, hospodářské a technické metody a procedurální systém) v rámci a po dobu trvání písemné franchisové smlouvy, za tímto účelem uzavřené mezi stranami, a za trvalé obchodní a technické podpory ze strany franchisora.

Franchising je zcela běžný v gastronomii, obchodech s kosmetikou, realitní činnosti i v provozování čerpacích stanic.

O franšízingu se většinou mluví jako o dobrém způsobu, jak začít podnikat a mít hned od počátku v zádech silnou značku, její propracovaný marketing i systém podnikání, školení a velkou dávku know-how. Skoro se zdá, že kdo přijde, dostane licenci a rozjezd podnikání ho nic nestojí. Jenže ani rozjezd franšízy není úplně jednoduchý a pro každého.

Velké petrolejářské společnosti používají pro provozování svých stanic také určitou formu franchisingu. Svěřují, pronajímají, či jinou formou poskytnou možnost podnikat samostatnému subjektu na čerpací stanici, kterou sami petrolejáři investují. Jako odměnu si berou nájem, často odvozený od obratu v shopu, gastru a případně i z mycí linky. Na druhou stranu dostává franchisee od franchisora určitou částku z každého prodaného litru pohonných hmot.

Franchisor poskytuje franchisee podporu při prodeji svých produktů (pohonných hmot a provozních kapalin) různou formou – marketing, soutěže, školení.

V případě marketingu franchisor dělá obvykle plošnou propagaci značky, často spojenou s různými akcemi na podporu prodeje.

Podnikat v oblasti provozování čerpacích stanic se silnou značkou není jednoduché a vyžaduje relativně vysoký základní kapitál. Na provozování vlastních čerpacích stanic vypisují velké společnosti výběrové řízení a požadavky na provozovatele jsou vysoké. Provozovatel by měl být člověk s obchodním duchem, mít zkušenosti s vedením lidí, znát základní pojmy z účetnictví, mít zkušenosti s maloobchodním prodejem, popřípadě s provozováním restauratérské činnosti. V neposlední řadě by měl mít dobré finanční zázemí, a to jak na financování zboží v prodejně, tak i na kauci za pohonné hmoty. Částka na financování zboží je rozdílná podle velikosti prodejny a pohybuje se v rozmezí 0,5 – 1 mil Kč. Kauce za pohonné hmoty se obvykle určuje podle předpokládaných prodejů pohonných hmot za tři dny. A proč kauce za pohonné hmoty? Nejčastějším modelem při provozování čerpacích stanic je, že provozovatel nevlastní pohonné hmoty, ale prodává je jménem a na účet majitele čerpací stanice. Hotovostní tržby odvádí provozovatel denně (většinou si majitel zajišťuje svoz peněz bezpečnostní agenturou), ale tržby za pátek sobotu a neděli odvádí až v pondělí. Aby si majitel čerpací stanice minimalizoval riziko, že tržba nebude odvedena, požaduje kauci právě za tržby za tyto tři dny. Někdy postačí místo kauce bankovní garance, výjimečně ručení (zástava) nemovitosti.

A vyplatí se tedy být „nájemcem“ čerpací stanice? Pokud jsou dopředu známé prodeje na čerpací stanici, je třeba porovnat náklady a výnosy, zvážit, zda je uchazeč o pronájem čerpací stanice schopen navýšit uvažované prodeje. Je třeba také znát místní situaci, zda se nebude měnit dopravní situace, popř. zda by mohla v blízkosti postavit čerpací stanici konkurence. Vždy je potřeba vzít v úvahu, že provozovatel čerpací stanice bude nucen dodržovat standardy společnosti, poskytující značku. A to jak v sortimentu zboží, nabízených služeb, ale také v chování obsluhy. Obecně lze říci, že provozování čerpacích stanic je relativně stabilní podnikání, pokud se dodržují pravidla určené majitelem čerpacích stanic.